Zájezd do Londýna 2014
Poslední zářijový týden strávilo 12 žáků naší školy v hlavním městě Velké Británie. Cestovali jsme dvěma autobusy společně s fotbalisty z Hlučína, s poněkud zajímavými žáky soukromé školy z Prahy a také se školami z Liberce a Plzně.
Zájezd pořádala cestovní kancelář z Hodonína s milou majitelkou a průvodkyní paní Bárou Dokoupilovou. Pochválit je třeba i luxusní autobusy společnosti Lechner, ve kterých nám ochotní řidiči, kromě bezstarostné jízdy, připravovali nápoje a párky, pouštěli filmy a na závěr spustili i diskotéku.
Kanál La Manche jsme zdolali na trajektu tradiční trasy z Calais do Doveru. Trajekt plný obchůdků, kaváren a směnáren překvapil i mírným pohupováním, ale mořskou nemoc nakonec Dominika zvládla i bez kinedrylu. Po dvouhodinovém přejezdu do Londýna nás čekal následující program: let lanovkou nad Temží (Dominika se podruhé marně dožadovala kinedrylu, uloženém bezpečně v kufru autobusu), jízda nadzemní dráhou, procházka kolem pevnosti Toweru, přechod přes monumentální Tower Bridge, podrobná prohlídka válečného křižníku Belfast a pak metrem k muzeím, ze kterých bylo otevřeno jen to historické. O mírné vzrušení se zde postarali chlapci z devítky, kteří se, nepamatujíc si místo srazu, zatoulali a díky mobilu vzápětí našli.
Večer následovalo netrpělivé čekání na příjezd našich hostitelů. Nejen mne asi překvapilo, že jsme byli ubytováni výhradně v rodinách afrolondýňanů. O to zajímavější bylo poznávání jejich stylu bydlení, stravování a především pak konverzace s nimi. Někteří z nás sice museli své hostitele ráno budit (budíček ve 4,45 není jen tak), jiným byla zatajena koupelna. Já však musím jen chválit skvělé jídlo, absolutní čistotu, prostornou ložnici a dlouhou konverzaci s milou a upovídanou paní původem z Indie.
Patrně nejhezčí den začal tradičním povelem paní průvodkyně – „tady se běžte prosím všichni vyčurat! Po prohlídce královské observatoře v Greenwichi následovala plejáda mrakodrapů a dlouhá jízda metrem k London Eye. Nejdřív jsme ale navštívili opět toalety a pak kinosál s filmem ve formátu 4 D. Ve filmu pršelo, a tak jsme odešli ze sálu lehce navlhlí. Dominika opět nedostala kinedryl, takže London Eye sledovala ze země s kolou a hranolky v ruce. Ostatní si užili famózního výhledu z oka na parlament a velkého Bena. Následovala procházka přes Westminster Bridge kolem úžasných Houses of Parliament a potom odbočka do vládní třídy White Hall, kde sídlí ministerstva a britský premiér. Zde nás zaujali ozbrojení policisté se samopaly před většinou vstupních bran. Následovalo Trafalgar Square se sloupem, fontánami a lvy, na které neprodleně vyšplhali milí chlapci z Prahy. Paní průvodkyně nás informovala o admirálu Nelsonovi, jakož i o nejbližších toaletách v British Gallery, nebo ve Fastfoodu. Po prohlídce toalet v British Gallery a krátkém nakupování jsme se vydali přes královský park k sídlu královny. V parku nejvíce bodovaly krotké veverky. Po návštěvě královských toalet jsme si nafotili Buckinghamský palác a nehybnou stráž. Královna byla bohužel ve Skotsku. Následovalo Piccadilly Circus, kde si všichni mohli nakoupit suvenýry a sportovní oděvy za slušnou cenu. Zpět jsme se přepravili lodí, ze které se krásně fotily londýnské dominanty. Většina utrmácených žáků však dala přednost svačině uvnitř člunu.
Třetí den návštěvy Londýna se celý odehrál ve městě Windsor. Začali jsme prohlídkou slavné internátní střední chlapecké školy pro budoucí premiéry a královské syny – Eton College a pokračovali u zdí královského hradu Windsor Castle. Královna byla stále ve Skotsku. Následovala jízda v přeplněném doubledeckeru do Legolandu. Poté, co Angličané roztrhli peroucí se pražáky, jsme mohli z autobusu vystoupit u toalet parku. Mírně nevrlá Dominika, která byla odvolána z toalet, se nakonec také dozvěděla, že následuje šestihodinový rozchod. Obavy mnohých, že zde budou k mání jen stavebnice Lego, se naštěstí nevyplnily a tak si všichni mohli dosyta užít vodních i suchozemských legoatrakcí, legobonbónů, legočipsů atd. A potom již následovala cesta zpět, tentokrát podmořským tunelem Channel Tunnel, ve kterém jsme všichni naposledy použili jediný dostupný pisoár. Po dvacetihodinovém polospánku dorazil autobus do Ostravy a tak nezbývá než poděkovat všem organizátorům a objednavatelům v čele s paní Musálkovou a panem ředitelem a těšit se na příští podobně pohodový výjezd.
